Doba čtení: 4 min


Kdo by ze zdejších rodáků neznal cestu na Valov. Klidné to místo, které láká na procházky už jen z toho důvodu, že frekventovanost aut je zde zcela minimální. Aby taky ne, když z Valova už se nikam dále nedostanete. Kráčeli jsme touto ulicí patrně všichni, kteří odsud pocházíme, ale určitě ne všichni známe historii této cesty. Ta byla pojmenována názvem Wohlauerstraße podle jejího směru na osadu Valov (něm. Wohlau) v období, kdy se za městem Podbořany začala rozvíjet domovní výstavba a dala tak možnost vzniknout nové ulici.

Jako první tu ve 20. letech 20. století vznikl dům č.p. 444, který si vystavěli Hugo a Berta Dülßnerovi. Po válce byl německý název přeložen jako Valovská ulice. V letech 1950 až 1990 byla nazývána Bierutovou ulicí, a to podle polského levicového politika Boleslawa Bieruta, který byl od roku 1947 prezidentem Polské lidové republiky. Při přejmenovávání ulic po roce 1989 bylo pojmenování vráceno na dnešní Valovskou ulici.

Kaple ve Valově (foto: Tomáš Hásl)

Jihozápadně od města Podbořany leží nevýrazná výšina dosahující 380 m n. m., které se říká Valovský kopec. Původně obecní majetek, kterému se říkávalo Allmende (= společné), z čehož zkomolením vznikl Elementenberg. Poloha byla využívána jako obecní pastvina pro dobytek až do roku 1720. Obec tehdy zaměstnávala tři pastýře, velkého kravského, ovčáka a pastýře prasat.

Les jižně a jihovýchodně od pastviny, za polní cestou mezi silnicemi na Valov a Očihov, se nazýval Elementenwald. A právě na jihovýchodním svahu Valovského kopce se nacházel tzv. Šibeniční vrch. Vedla sem stará polní komunikace, nazývaná „Cesta hříšníků“. Poloze na opačné straně uvedené silnice se pak říkalo „Na spravedlnosti“.

Všechny tyto pomístní názvy vycházejí ze skutečnosti, že zde až do tereziánských reforem ve třetí čtvrtině 18. století bývalo podbořanské popraviště. Jako poslední zde byl roku 1751 popraven jakýsi Franz Dörr, odsouzený v květnu 1750 pro vraždu. Originál definitivního rozsudku je zachován v archívu města a podle zápisu z roku 1765 zde skutečně stála šibenice o třech sloupech.

Statek č. p. 4 ve Valově – památkově chráněný dům (foto: Tomáš Hásl)

Na stejném místě se popravovalo i ve 20. století. Po konci druhé světové války se na Podbořansku odsun německého obyvatelstva týkal asi 22 tisíc osob. Příslušníci bezpečnostních orgánů hned na počátku června 1945 vyhostili z Podbořan prvních asi 250 osob německé národnosti. Jednalo se vesměs o tzv. říšské Němce.

Je pochopitelné, i když samozřejmě ne omluvitelné, že v poválečné atmosféře, prosycené vzájemnou nenávistí mezi Čechy a Němci, docházelo k řadě excesů. Nejhorší se udál dne 7. června 1945. U Valovského lesa, zvaném tehdy Elementenwald, bylo postříleno 68 můžu z Podbořan, Třebčic, Blšan, Očihova, Kryr, Letova, Hluban, Podlesic, Morů, Vroutku, Stachova, Sýrovic a Soběchleb.

Bývalý starosta Očihova Vladimír Šeda ukazuje k místu, kde se událost odehrála. (foto: Pavel Polák)

Mezi oběťmi podbořanského masakru byli také členové NSDAP, několik z nich patřilo k jednotkám SA a našlo se mezi nimi i pár příslušníků SS. Bohužel je pravděpodobné, že mezi nimi byli prostí lidé, kteří třeba jen někoho udali. Zastřelení by měli být pochováni ve dvou hromadných hrobech po 32 a 36 tělech podél polní cesty z Letova do Valova, asi 200 metrů od křižovatky se silnicí Podbořany – Očihov u Valovského lesa.

I přes mnohé pokusy nalezení těl, se tyto hroby nepodařilo nalézt. Je tak možné, že těla byla po válce tajně exhumována a spálena. Pachatelé tohoto podbořanského masakru nebyli nikdy potrestáni. Více na toto téma se můžete dočíst níže v článku Českého rozhlasu.

Staly se neodpustitelné věci… aneb Masakr sudetských Němců na Podbořansku